Nezaměstnanost pod třemi procenty: dobrá zpráva, nebo skrytý problém?

Míra nezaměstnanosti 2,8 % zní jako triumf. Eurostat řadí Česko na druhé místo v EU hned za Maltu. Politici toto číslo rádi citují a nelze jim upřít, že jde o skutečný výsledek desetiletí relativně stabilního hospodářského růstu. Jenže statistika nezaměstnanosti měří jen jednu věc: kolik lidí aktivně hledá práci a nemůže ji najít. Nezachytí lidi, kteří práci hledat vzdali. Nezachytí ty, kdo pracují na zkrácený úvazek, protože plný nenašli. A nezachytí strukturální nerovnováhu mezi tím, kde jsou volná místa a kde jsou uchazeči.

Reálný obrázek trhu práce je složitější. V průmyslových regionech severních Čech a Moravy přetrvává strukturální nezaměstnanost nad 5 %, zatímco Praha hlásí nedostatek pracovníků ve zdravotnictví, stavebnictví i IT. Tato geografická nerovnováha se za posledních deset let prakticky nezmenšila, přestože celostátní číslo klesalo. Dalším skrytým problémem je podíl pracujících chudobou ohrožených: asi 4 % zaměstnaných v Česku vydělává méně, než je hranice chudoby — a to i při plném úvazku. Statistika nezaměstnanosti tyto lidi jako problém prostě nevykazuje. Dobrá zpráva tedy platí — ale pouze pro část příběhu.